Colinův deníček

Do Prahy přijel 20.11.2010 kolem čtvrté odpoledne. Venku se trošku bál a nechtěl nikam chodit ale hned jak byl doma v teple otrnulo mu a začal očichávat a jančit. Vše nám tu očuchal a do všeho si kousl ale pak se raději vrátil ke své kostičce. Večer jsme zkusili druhé venčení a už se tolik nebál jen odmítal chodit na vodítku :).  Pak vyčerpaný po cestě šel spinkat takže ani nebyl čas na stesk.

21.11.2010 byl Colis furt takovej vyjukanej ale nekníkal jen očichával a zkoumal co kde je a co se dá jíst ( chuť k jídlu mu nezmizela ;)). Venku už běhal jistěji :).

22.11.2010 jsme už byli v bytě tak venčení bylo nutné a to na vodítku, ráno to byla katastrofa protože zlobil a škubal sebou. Ale asi po 5ti minutách co zjistil že to zas tak hrozné není začal běhat a dělal mi radost :). Udělali jsme venku obrovský okruh a prcek byl celej nadšenej ze všech těch keříků a kamínků a trávy. Vůbec se mu nechtělo domů takže mi u dvěří udělal menší kňučicí scénu. Večer už ťapkal úžasně a dokonce se dom i těšil :). Usnul asi kolem jedenácté a vstávali jsme až ráno v půl 6!

23.1.2010 jsme začali den prochajdou, venku je poměrně chladno ale prcek běhá zvesela :). Pořádně se nadlábl a pak tu tyranizoval plyšáky, u jednoho boje s hadem usnul ale ne na dlouho za chvilku už mi okusoval nohu tak jsem ho vytáhla ven, venku krásně běhal jen kdyby nám nepršelo můžeme být déle. Jsem moc ráda za to že venku našel své místečko kam už se několikrát vyčůral tak snad nám loužičky v bytě zmizí rychle :). Teďka se ohříváme u topení a Colinek akorát kouše svou kostičku a nervuje se že to jde tak ztěžka :) myslím že za chvilinku usne :).

4.12.2010 můj milovaný zůstal doma jen s maminkou a já šla vyřídit nějaké věci :). Dofala jsem že to spolu zvládnou a že se nebudou štvát navzájem, ale když jsem přišla maminka ležela na zemi a hrála si s Colisem který byl štěstím bez sebe že je na stejné úrovni jako mamka. Colíska jsem kvůli výčitkám obdarovala štěněčí mlskou ( kterou jsem zakoupila cestou dom ), ale myslím že se nezlobil, chvuilku na to už jsme po bytě aportovali tenisák. Po tom jsme dali zabrat hadovi a pak se svalil do pelíšku a usnul. Čekalo nás venčení ale to jsme kvůli večernímu mrazu nepřeháněli a utíkali jsme do tepla. Teďka už ze všeho vyřízený spinká a těší se na další den :) a já také :).